Název

BURÁNCI V RUMUNSKU-1.DÍL-ROSIA MONTANA

Popis

V polovině srpna jsme vyrazili v osvědčené sestavě buránků Ivan, Krt a Maťa do Rumunska se záměrem vydět a vyfotit v součastné době zanikající důlní objekty.Vsobotu nad ránem jsme dorazili do Rosia Montany, kde jsme se ještě mohli zůčastnit právě zde probíhajícího festivalu FAN FEST, kterým chtěli jeho pořadatelé upozornit na znepokojující situaci v osídlené části, která patří v Evropě na špičku v těžbě zlata.

ROSIA MONTANA je hornická aglomerace v severovýchodní části Muntii Metaliferi v údolí říčky Valea Roşiei (Červený potok – pojmenován podle červených usazenin způsobených důlními vodami). Jedno z nejstarších míst těžby zlata v Evropě, zároveň největší a nejznámější naleziště makroskopického zlata v Evropě. Město Alburnus Maior zde bylo založeno někdy po roce 106 Římany právě kvůli těžbě zlata (je však pravděpodobné, že zlato ze zdejších ložisek těžili před nimi již Dákové, z náplavů bylo těženo snad již v době bronzové). První výslovná zmínka o něm pochází z roku 131 (na jedné ze zde nalezených voskovaných tabulek). Alburnus Maior mělo údajně ležet někde jižně od „dolního města“ na úpatí vrchu Cetate, žádné vykopávky se nám však v těchto místech nepodařilo najít. Těžba zlata probíhá v okolí Rosia Montany fakticky až do současnosti, velký rozvoj zejména v 17. – 19. stol. Koncem 15. stol. se obec stala svobodným městem s právem volby hornických a hutních mistrů, správně však spadající pod nedaleký Abrud. Teprve roku 1525 vzniklo latinské pojmenování „rubeo flemine“, koncem 16. stol. maďarské pojmenování Verespak a v průběhu 18. stol. i rumunská verze jména (v dnešním tvaru oficiálně od roku 1856 po odloučení od Abrudu). Převážná část dnešní zástavby z 18. a 19. stol. (řada domů památkově chráněných). V současné době řada budov ve městě postupně skupována kanadskou firmou Gabriel Recources (respektive jí ovládaným konsorciem Rosia Montana Gold Corporation), která má záměr otevřít zde ohromný povrchový důl na těžbu zlata, který by pohltil větší část města i historická kutiska v okolí. Proti záměru je silný odpor řady místních obyvatel i mezinárodních organizací (nejen pro vlastní devastaci historicky nesmírně cenného území, ale i pro plánovanou vysoce nebezpečnou technologii loužení kianidem).

Historické jádro města, zachovávající více méně podobu ze 17. stol., leží v nejhořejší části údolí, mezi vrchy Cirnic a Rotundu. Je rozloženo kolem náměstí, kterému vévodí zřícenina kdysi honosného hornického muzea. V této části města je soustředěno nejvíce historických památek, stojí zde i tři z pěti rosiamontanských kostelů - unitářský a římskokatolický z 18. stol. a reformovaný z 19. stol.

Vzhledem k většímu množství pořízené fotodokumentace, rozdělím tento výlet na 4.díly-další tři díly budou doufám brzy následovat .

Kategorie a štítky

Nastavení